Hammer z Dynastie Chan

Vítejte na stránkách shar-peie Hammera z Dynastie Chan

++BRUNEČEK ++

++IN MEMORIAN 19.9.2008 ++
NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME BRUNEČKU.BYL JSI PRO NÁS VŠÍM A BUDEŠ NÁM NAVŽDY CHYBĚT
.
Dnes 19.září v pozdních večerních hodinách odešel ten nejkrásnější a nejlepší pes na světe, pes který mne dovedl k tak krásnému a oddanému plemenu jako jsou sharpeiové,náš Bruno. Ve věku 11let,bezbolestnou smrtí kdy se nemusel trápit.Znamenal pro Nás hrozně moc a nikdy na něj nezapomeneme.I když jeho život ze začátku nebyl lehký,po jeho osvojení jsme pro něj udělali vše co jsme mohli,první a poslední a troufám si říct že se u nás měl dobře a dopřáli jsme mu prožít dobrý psí život.Bude nám na vždy chybět a jeho smrt je pro mě a celou mou rodinu obrovskou ztrátou.Bude chybět nám i našemu Hammerovi,který zůstal sám.Ztratil svého psího nejlepšího kamaráda.:(

NÁŠ BRUNEČEK A JEHO PŘÍBĚH.


Chtěla bych říct že,ne každý pes se má jako v bavlnce..proto si toho Vašeho pejska važte a starejte se o něho jak nejlíp umíte....vždyť je to němá tvář ale přitom dokáže být nejlepším přítelem..kdejaký člověk se nevyrovná psovi.


Bruneček se narodil v roce 1996.Ale členem naší rodiny se stal až v roce 1999, první roky jeho života známe jen z doslechu.
Ten den kdy nám Brunečka přivezli si pamatuju stejně tak jako několik dnů před tím, kdy se to všechno domlouvalo.
Skřípot brzd mě donutil utíkat k oknu a podívat se...před domem zaparkovalo černé sportovní fáro.Hmm...to bude zajíímavé problesklo mi hlavou...a taky že bylo:)Za ty dva dny jeho návštěvy sem stačila tím sporťáákem projet,avšak ne zavolantem,vzácná návštěva mě taky pobavila několika karetníma trikama na kterých jsem mohla oči nechat,a však víc než karty mě zaujalo kouzlo oddělávacího článku palce.)
To mě fakt dorazilo...a však tehdy sem byla ještě malá a ten pán ode mne získal všechny sympatie.
A v den jeho odjezdu jsme seděli u stolu..já,táta a on...a máma popíjela kafe v kuchyni.
Povídalo se..a povídalo..až přišla řeč na to že pán má doma sharpeie a když ho budeme chtít tak nám ho klidně dá.Najednou se mi rozsvítily oči..a jakmile jsem pomyslela na nového pejska v rodině..nic jiného mě nězajímalo.Musím podotknout že v té době jsme také vlastnily krátkosrstého jezevčíka Klama.Tátovi se ten nápad taky líbil,nijak víc sme o tom nepomýšleli...a však jediný kdo stím nesouhlasil byla máma..jenže tehddy prostě byla jedna proti zbytku..
Za několik dnů nastal DEN D,a táta jel až do Bratislavy pro našeho budoucího hafana.Po náročné cestě se vrátily v pozdních hodinách,a já už netrpělivě čekala za dveřmi.Podobu sharpeie sem měla dokonale nastudovanou z knížek,a na tu faldatou kuličku jsem se hrozně těšila:)
A však když pejsek vystoupil z auta...všichni zůstali stát jako opaření.Hromádka neštěstí plná strachu,všude samý šrám a bolák,místy vypadaná srst...pejsek jakoby "přišel z koncentráku".Ano přesně tak vypadal náš budoucí pejsek,byl celý poničený,měl strach z lidí a však nechoval se agresivně.Ba naopak,od strachu spal raději v sedě.Nedal se pohladit,a i když mají šarpejové typicky zachmuřelý výraz,v Brunově tváři bylo spoustu bolesti a utrpení...bylo to opravdu hrozné,nejhůř reagovala mamka,která si psa vůbec nepřála a když ho příjezdu uviděla v tak zuboženném stavu...moc ráda  tedy nebyla!Jak jsme se dozvěděly od táty,ten sympatický,zábavný pán vlastnil nad 20 bojových psů plemene PIT BULL TERRIER,k nelegálním bojovým zápasům.A právě Bruno byl trenovacím"boxovacím pytlem".A tak nám bylo všem jasné..proč je pejsek takový.

Dalo nám hodně práce aby jsme našeho Brunečka daly do pořádku.Jak po té fyzické stránce tak i po psychické.Stálo nás to hodně usílí,snahy a taky peněz ale podařilo se.Nyní je z Brunečka nádherný,milý,přítulný kamarádský pes který chce být neustále v naší společnosti:)Nejraději se válí doma v obýváku u televize a chrápe:)...ale i k tomuhle všemu byla cesta dlouhá:(Bruneček se nás bál,a trvalo mu delší dobu než jsme si získaly jeho důvěru.Bylo těžkého pohladit,protože jak mile viděl natahující se ruku hned ucukl.Jak už sem se zmiňovala nahoře,usínal do konce v sedě,protože se bál si lehnout...také jeho zdravotních problému nebylo málo.Byl celý dokousaný,všude samé šrámy,boláky,strupy,vypadaná srst...naštěstí se mu vše zahojilo.Ale i do teď má pár bolístek jak na těle tak i na duši..sice se časem zahojily ale i přesto tam sou.


Ráda bych se zmínila,že Brunečkovi je uctihodných 11let a od doby co jsme mu pořídili i Houmíka,mám pocit že omládl snad o 7 let.I když má rád svůj klid a pohodlí,ta malá drzá kulička do něj vnesla tolik elánu,že jsem se sama divila.Společně pobíhají po dvoře,společně jí,a vedle sebe i usínají.Myslím že mu to hodně prospělo a jsem ráda že má Bruno Houmíka po svém boku.

 
A nechcete před odchodem ještě napsat do návštěvní knihy?Ne? Ale i tak se těšíme na Vaši další návštěvu.